Andrea a Ondřej

Andrea a Ondřej, pracovní pobyt na ostrově Kos

„Když tak často pracujete, vážíte si pak každé volné chvíle bez ohledu na deficit spánku a je vám líto ji promarnit v posteli.“

O letní příležitosti práce u moře jsme s přítelem přemýšleli již pár řádků let, ale až tohle léto jsme se konečně odhodlali. Ačkoliv se z toho ze začátku Ondra snažil vyvléknout, jelikož uměl anglicky pouhých pár frází, nakonec se mi ho podařilo přesvědčit. Sama jsem z toho měla pořádný strach, především když jsme byli obeznámeni s pracovní dobou, která měla být 9 hodin denně a 7 dní v týdnu s pouhým jediným volným dnem v měsíci. Avšak po zhlédnutí fotografií luxusního hotelu, kde budeme pracovat a malebného ostrova Kos, jsem si to začala malovat růžově…

Andrea a Ondřej

Po příjezdu do hotelu už jsem se tak nadšeně necítila. Celý hotelový komplex byl tedy opravdu nádherný, ale to, co nás vylekalo, byla jeho rozlehlost. Jelikož hotel disponoval přibližně 450 zaměstnanci, nikdo si ani nevšiml, že jsme v hotelu noví a neujal se nás. Jednoduché to nebylo ani s mojí angličtinou, ačkoliv jsem si myslela, že jí ovládám vcelku dobře. Při prvotním setkáním s manažerem jsem rozuměla sotva pár slov a styděla jsem se ze sebe vypravit větu. Po pár dnech vám však dojde, že gramatika, se kterou vás učitelé celou základní a střední školu prudili, není v zahraničí vůbec podstatná. Základem je mluvit, mluvit a mluvit!

Jak se dalo očekávat, začátky za barem nebyly vůbec jednoduché, kord pro dva studenty bez jakýchkoliv zkušeností. Po pár dnech jsme se tím však prokousali a zanedlouho s tím přišly i první „tipsy“. Mě byl udělen dětský bar a Ondra kvůli jeho jazykovým nedostatkům sklízel po celé dny skleničky kolem bazénů, což byla práce, kterou tam nikdo dělat nechtěl. Naivně jsme doufali, že přes jeho deficit s angličtinou, využije alespoň svou přijatelnou němčinu, ale marně. Valná většina hostů přijížděla za sluncem z Anglie či Polska. Práce v téměř 40°C a ještě v době plně obsazeného hotelu nám dala opravdu psychicky i fyzicky zabrat, ale není nad to si zajít po večeři na pláž, zaplavat si při západu slunce a s tím všechen tento stres vyplavit a zároveň nabrat síly na nový den.

Andrea a Ondřej

S řeckými kolegy bylo někdy těžké vyjít, o manažerovi nemluvě. Jsou to „horké hlavy“ a ještě k tomu náladoví. Jeden den s vámi do večera nemluví, kvůli tomu, že jste se zdrželi o pár minut déle na obědě (přestože jsme měli dle smlouvy na oběd 30 minut, kolegům vadilo, když jsme byli déle jak 20 minut pryč) nebo zapomněli vynést koš s odpadky a druhý den vás po ránu objímají a přesvědčují vás, jak moc vás mají rádi. I přes občasné neshody jsme poznali spoustu nových přátel, se kterými jsme trávili těch pár volných chvil, co nám zbyly. Časem jsme přivykli pracovnímu tempu, době, klimatu, skromnému ubytování i přísným podmínkám manažera, který si potrpěl na preciznosti. Jazykovou bariéru jsme také časem překonali prostřednictvím každodenního navazování kontaktů s hosty a s dopomocí přátel. Ondra se do Čech vrátil se slušnou slovní zásobou a já se schopností plynně komunikovat v angličtině bez jakýchkoliv obtíží.

Andrea a Ondřej

Již jsme dva měsíce zpátky a stále se smíchem vzpomínáme na naše začátky a s nimi spojené trapasy, ke kterým docházelo vzhledem k nedorozuměním celkem často. Vzpomínáme na krásná místa, pláže a památky, které jsme během volných dnů objevovali, ale i lidi s těmito zážitky spojené. Za zmínku stojí i pestrý noční život, kterého jsme si tam vzhledem k obsluze denního baru užili nejvíce. Když tak často pracujete, vážíte si pak každé volné chvíle bez ohledu na deficit spánku a je vám líto ji promarnit v posteli. Našli jsme si kamarády z různých částí Řecka, ale i z Polska, Slovenska, Anglie či Holandska. Přesto, že jsme v Řecku zažili dost nepříjemné chvíle, ty příjemné určitě převládají a nezapomenutelné vzpomínky nám zůstanou na celý život.